Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základní informace o Tunisku

Geografická poloha

Tunisko je arabskou zemí, která leží v severní části afrického kontinentu. Je součástí tzv. Maghrebu, zemí severní Afriky, jež byly v dávných dobách (v době islamizace)   označovány jako "západ". Mezi země Maghrebu patří kromě Tuniska také Maroko a Alžírsko. Tunisko má ze tří zemí Magherebu nejméně obyvatel, nejnižší roční přirozený přírůstek obyvatel a na africké poměry velmi příznivé ukazatele zdravotnictví a školské péče.  

Tunisko sousedí na západě s Alžírskem a na jihovýchodě s Libyí. Rozloha Tuniska je 163 610 km2 , což je asi dvakrát tolik, kolik je rozloha České republiky. Tuniská krajina je velmi rozmanitá. Hornaté regiony severu přechází postupně přes úrodné údolí Medjerda až po pouštní oblasti na jihu země. Od Evropy odděluje Tunisko pouze 138 km Sicilského průlivu. Na území Tuniska se nachází nejsevernější výběžky afrického kontinentu, Cap Blanc (Bílý mys) a Cap Bon (Mys Bon). Vody Středozemního moře omývají břehy Tuniska v délce více než 1 300 kilometrů. Moře je na severu strmé a skalnaté, zatímco na východě a jihu je ploché a písčité.

Obrazek

Převážnou část rozlohy země tvoří Saharská poušť

Obyvatelé Tuniska

Počet obyvatel Tuniska je zhruba 10 milionů (tj. podobně jako Česká republika). Ačkoliv se na jeho území v minulosti prolínalo několik etnických skupin, v dnešní době je 98 % arabů. Původní Berbeři byli taktéž zislamizováni. Malá část jich žije v osamocených skupinách na jihu země. Zbylá dvě procenta tvoří malé množství Židů a křesťanů. Tuniská populace je mladá. Průměrný věk Tunisanů je 26 let. 1/4 celkové populace jsou děti do 15 let. Od 60. let minulého století se v zemi prosazuje politika regulace porodnosti, která značně snížila počet narozených dětí. Změnil se také po staletí dodržovaný rodinný systém. Počet dětí v mladých rodinách ve větších městech je jedno až dvě. Není ničím vyjímečným, že se ženy účastní pracovního procesu. Lidé se z vesnic neustále stěhují do měst, kde nachází lepší pracovní uplatnění. V současné době žije ve městech více než polovina obyvatel. Největšími tuniskými městy jsou Tunis, Sfax, Sousse, Bizerta a Gabes. Na venkově závisí hustota obyvatel na zdrojích, platí, že klesá od severu k jihu a od pobřeží směrem do vnitrozemí.

Jazyk

Oficiálním jazykem je arabština. Berberské dialekty, kterými hovoří Berbeři na jihu, pomalu umírají. Ve sdělovacích prostředcích, školách, knihách, časopisech apod. se uplatňuje spisovná arabština. V běžném životě Tunisané hovoří hovorovou arabštinou, která se liší podle oblastí. Hlavním cizím jazykem je francouzština (díky dlouhému vlivu francouzské nadvlády), která se vyučuje nejen na středních, ale i základních tuniských školách.

Náboženství

Hlavním náboženstvím je islám. K sunnitské formě islámu se hlásí 99 %, které je ustanoveno jako státní náboženství. Přes celou řadu reforem z 2. poloviny minulého století je vliv islámu v životě Tunisanů stále velký. Vůči jinověrcům jsou místní tolerantní. Na ostrově Djerba žije malá skupina Židů. Kajruván je po Mekce, Medině a Jeruzalému čtvrtým posvátným místem islámu.

Obrazek

Fotografii tuniského prezidenta najdete téměř na všech místech

Politický systém

Tunisko je konstituční republika, která získala svou nezávislost na Francii 20. března 1957. Prvním tuniským prezidentem byl monastirský rodák, právník Habib Bourgouiba. Tři roky po získání nezávislosti byla přijata Ústava, podle které je moc v rukou prezidenta a právní systém není založen pouze na islámském právu, nýbrž také na francouzském občanském právu. V čele vlády stojí ministerský předseda, který je zodpovědný prezidentovi. Prezident má  v rukou veškerou moc a je velitelem ozbrojených sil.

Hospodářství

Tunisko patří do pokročilé skupiny rozvojových států. Ekonomika Tuniska se opírá o zemědělství, těžbu surovin a výrobu elektrické energie, cestovní ruch a služby. Základ tuniského hospodářství ještě do nedávné doby představovalo zemědělství. Pěstovala se především rajčata, pomeranče, granátová jablka, vinná réva, cukrová tržtina, obilniny, olivovy a datle. S narůstajícím počtem obyvatel pracujících v turistice a ve službách se podíl zaměstnaných v zemědělství snížil na necelých 20%. V současné době Tunisko pokrývá více než 40 % své spotřeby potraviny dovozem ze zahraničí. Tunisko je největším producentem datlí na světě, více než polovina se zkonzumuje v Tunisku, zbylá část jde na export. Velké výnosy dosahuje země také v pěstování oliv, kde se řadí na 4. místo na světě. Asi 30 % veškeré rozlohy země pokrývá zemědělsky obdělávaná půda. Na severu, v Sahelu a v oázách se obyvatelé věnují zemědělství intenzivně, zatímco na jihu ponechávají úroveň osudu a věnují se často sezónnímu zaměstnání.

Důležitý je také těžební průmysl, největší podíl má těžba ropy, fosfátů a kovů. Fosfáty se těží zejména v okolí Gafsy a se 6 miliónů tun ročně je Tunisko na 5. místě na světě. Taktéž příjmy z těžby ropy jsou významné pro státní pokladnu. Rovněž rybolov je pro místní obyvatele důležitý. Tuňáci, makrely a sardinky se exportují do velkých evropských zemí. Nemalý význam má i textilní průmysl.

Turistický ruch je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví v Tunisku. Země vynakládá několik desítek miliónů tuniských dinárů ročně do rozvoje turistické infrastruktury. Počet turistů, kteří celoročně navštěvují hlavní tuniská střediska, dosáhl 5 miliónů a s narůstajícím počtem ubytovacích kapacit stále stoupá. Na malé ploše se zde nabízí možnost strávit dovolenou snů na bílých písečných pláží v pohádkových hotelových komplexech, odkud to není příliš daleko k historickým památkám.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA